Žena, kterou western a country hudba provází celým životem.

 

Kdo vás přivedl k hudbě a jaká byla vaše studia ?

Chodila jsem jako většina dětí do sboru, na klavír, na flétnu, atd., celou svou základní školu v Chrastavě.  Doma jsem měla úžasný vzor – tatínka, krásně zpíval a hrál na kytaru, spolu jsme zpívali a hráli a moc mě to bavilo.

Existuje zlomový okamžik, který rozhodl o vaší kariéře zpěvačky?

Pravděpodobně nerozhodujícími byla léta s kapelou Country Sisters.

Jakému hudebnímu stylu se věnujete?

V 17 letech jsem poprvé odcestovala na výměnný studijní program do USA, Utah (výměna za poslední ročník během mých studií na gymnáziu F.X.Šaldy, Liberec).  To samozřejmě výrazně změnilo můj budoucí život. Rok po návratu domů jsem znovu vycestovala na další studia, tentokrát USA, Idaho – Ricks College – obor výtvarné umění.  Jak si živě umíte představit, tam „na západě“ mě americká country hudba začala značně ovlivňovat a vrývat se mi hluboko pod kůži. Zpívala jsem vždy v nějakém školním sboru či v nějaké amatérské školní kapele.

V roce 2004 jste začala vystupovat s dívčí kapelou Country Sisters. Jak vzpomínáte na toto období ?

Kapela Country Sisters má mnohaletou tradici a vystupuje převážně v zahraničí, např. Švýcarsko, Dánsko, Nizozemí, Belgie, Francie ale i Faerské ostrovy, Grónsko či dokonce Kanada a Austrálie.  V mnoha zemích má své fankluby a pro mne tak nastala nádherná éra plná pódií, velkých i malých scén, dalekých cest, rozzářených fanoušků a báječných přátel. Pro mne první velká zkušenost ve světě hudby a scén po dobu 5 let, na kterou vzpomínám jen a jen krásně a užila jsem si jí plnými doušky.  

Vystupujete pouze s kapelou, nebo zpíváte i sólově?

Většinou vystupuji se skupinou, nic méně občas i sólově či se svými některými „bejvalkami“ z CS pod názvem „Western Girls“, ovšem dvě z nich žijí v Dánsku a tak jen velmi zřídka, ale o to víc si to užijeme.  Mé nejčastější koncerty jsou s kapelou Nonstop z Liberce, ale plánuji i občasné „irské duo“ s mou velkou hudební kamarádkou a houslistkou Lindou Jarošovou.

Vydala jste i 2 CD na kterých můžeme slyšet i vaši vlastní tvorbu. Je to tedy tak, že si i sama píšete texty?

Ano texty píšu velmi ráda a to už od mala, často mne napadají texty na originály v anglickém jazyce, avšak ta angličtina mi přijde tak nějak zvučnější a tak ty české zůstanou nakonec v šuplíku.  Některé se však své slávy dočkaly, např. píseň „Já půjdu za tebou“, „Nikdy se z Harlenu nevrátíš“, či „Rouháš se děvče“. Jednou jsem naspala i anglický text na píseň českou, najdete ji na jednom z CS CD pod názvem „My Wedding Dream“.

Jaká je vaše oblíbená skladba z vašeho repertoáru?

To je těžká otázka, mám ráda mnoho jak českých tak i zahraničních tvůrců, např. od Žalmana miluju „Já písnička“, od Dolly Parton „Jolene“, od Sara Evans „You never know“, od Keith Urbana, Glena Campbella a Dixie Chiks snad úplně všechno.

Mimo to, že se věnujete hudbě, jste i spolumajitelkou Farmy Vysoká.  Vše se tedy ve vašem životě točí kolem country, westernu a hudby?

Ano díky Farmě Vysoká u Chrastavy, mohu nadále pracovat ve světě mi blízkém – koně, venkov, festivaly, country večery, to vše včetně restaurace a hotelu na farmě nabízíme.  Nejsme žádné westernové městečko, většina koní u nás jsou koně parkurové či jen rekreační a naše jezdecká škola se zabývá převážně jezdectvím v anglickém sedle. Nic méně alespoň jednou v roce během našeho festivalu přijedou i „westerňáci“ a indiáni.  Většina našich návštěvníků si chce zkrátka jen odpočinout na krásném místě, obklopeném koňmi a loukami, či si snad i zajezdit na koni a čím dál více se stáváme vyhledávaným místem pro romantické svatby.

Co se týče hudby, tady si dovolím se trochu rozepsat.  Ano je to tak, ale přiznávám se, že ulítávám hodně i na rocku, irské a různé etnické hudbě.  Asi jsem si vybrala jemnější žánr, než doopravdy jsem . Co se týče životního stylu, i tam jsem typický blíženec, jednou tak – jindy onak, ale ten country styl života mezi koňmi, ovcemi a krávami, mi opravdu tak nějak přijde nejbližší.  Ať už jsem zažila Havaj, Karibik, Chrastavu či Skotsko, Mexiko, Itálii či Kalifornii, ta etnická hudba, kterou jsem všude skrze domorodé písničkáře poznávala, v podstatě pochází z venkova a je tedy všechna „country“.  

Víte ona typická česká country tak jak ji známe, má například poměrně daleko od americké moderní country.  Ač jsou označovány za jeden společný žánr, jsou to pomalu dva různé světy a je velmi málo kapel, které u nás v ČR americkou moderní country umí hrát a zpívat, snad na jedné ruce bych je spočítala.  Americká country v sobě nese prvky rocku, popu a dalších drsnějších či řekněme novodobějších směrů, nebojí se různých rytmů a nástrojů, které zdánlivě do country nepatří, ale patří!! Proč ne?? V Americe ji poslouchají velké spousty lidí a to i těch velmi mladých.  Na venkovech často bývá tou nejposlouchanější. Country hudbě je u nás v Čechách dle mého křivděno, lidé si ji spojují pouze s kotlíčkáři a s folkem a mají pocit, že je jen pro staré a časem zamrzlé fandy, kteří stále v duchu žijí na portách a u ohňů táboráků. Ovšem pro mě pojem „Country“ znamená mnohem víc.  Poznala jsem ji, když jsem poprvé řídila po americké dálnici, kdysi nazvané Road 66 – dnes již dávno nahrazené soustavou amerických dálnic, tzv. „Interstate“, nebo po západoamerické interstate no.15, jenž protíná vyprahlé americké kaňony, indiánské rezervace, či překrásné národní americké parky, jako je Yellowstone, Monumentální údolí, Grand Canyon, Sequoa park, či Yosemite a další.  Tam všude se mnou byla a snad jako jediná se dala v těchto odlehlých místech naladit .  Hráli ji prostě všude a já ji začala milovat.  Umí být nesmírně rychlá, ale i romantická, vždy má příběh a cítíte z ní onu pravdivost stylu života, na který si venkovan většinou ani nemůže hrát.  On ho díky svému často drsnému způsobu obživy opravdu prožívá. Je to jeden z mála žánrů, který je tak nějak opravdivý, nestrojený, plný skutečných příběhů.  Jako příklad dám skladbu „Every day housewife“ od Glena Campbella či jeho „Highwayman“, „On the road again“ od Williho Nelsona, či „Smoky Mountain Memories“ od Dolly Parton.  Záměrně uvádím evergreeny, aby jste je snad i znali a kdo rozumí dobře angličtině, jistě uzná, že je v nich tolik hloubky, romantiky, křivdy i lásky zároveň. U některých z nich jsem za svůj život strávila snad i stovky hodin, při běhání ve sluchátkách, při řízení apod. a často přemýšlela o životech těch, o nichž se v nich zpívá.  Je zvláštní, že se snad nikdy neoposlouchají. Dnes se dokonce country žánr tak napříč mísí, že např. s kapelou Western Girls hrajeme irskou skladbu, jenž je protkaná salsovým rytmem apod. Například kapela Salsa Celtica spojila takto salsu s irskou hudbou – což je mimochodem bomba a vřele doporučuju poslechnout si.  

Nic méně u nás je mnoho velikánů v tomto a obdobném žánru (country, folk, bluegrass apod.), které nesmírně obdivuji, moc ráda bych zmínila mé nejoblíbenější, jako jsou Wabi Daněk, Druhá Tráva, Žalman aspol., Cop, Monogram, Věra Martinová, Petr Kocman, Modrotisk, Blueground, a samozřejmě i Nonstop .  Pokaždé pár z těchto velikánů české scény na náš festival zvu a porovnám-li dav s davem festivalů mainstreamových, je mi z toho smutno. Mluvíme o stovkách versus tisících. Zkrátka country je a asi ještě dlouho bude u nás velmi okrajovým žánrem a to je velká škoda! Je těžké ji prosazovat a snad právě proto je to pro mě tak vzrušující.  Bude to jistě běh na dlouhou trať, ať už jako pro organizátorku festivalů či jako textařku, zpěvačku a muzikantku. Přeju té „Country hudbě“, aby ji lidé objevili tak, jako já a našli v ní tu její nekonečnou hloubku lidských osudů. Z našich českých interpretů je mým přáním účinkování Jarka Nohavici či Čechomorů na našem pravidelném červencovém festivalu, což se mi bohužel zatím ještě nepodařilo, ale tak snad jednou…

 Kde vás můžeme v nejbližším čase slyšet s kapelou Nonstop?

Koncem listopadu 30.11. 2019  budeme s kapelou Nonstop slavit své 25. jubileum právě koncertem na farmě Vysoká.

Jinak většinou hrajeme na městských slavnostech a festivalech v okolí Liberecka, či v music klubu Warehouse v Liberci, jistě pak na Country Festivalu Vysoká v Chrastavě, stačí sledovat naše stránky http://www.nonstop-liberec.cz/, nebo si pak skočit do Dánska či Švýcarska na Western Girls , což vysledujete také např. na facebooku.  

Máte nějaký pěvecký vzor, nebo někoho s hudební branže, s kým by jste se ráda setkala?

Shania Twain, Linda Eder, Dolly Parton, Glen Campbell, Sara Evans, Dixie Chicks … osobně jsem se setkala s Pam Tillis, Suzy Bogguss, Tania Tucker, George Hamilton 4., Charlie Maccoy, Tony Trishka, Mark Chesnutt, Carlene Carter, s kapelou Rendex, či s Bellamy Brothers….což byl zážitek.

V osobním životě jste maminkou třech dětí.  Jak se dá skloubit rodina s profesí zpěvačky a chodem farmy ?  

Přiznávám, že velmi těžce, člověk se snaží vše stihnout a nakonec zjišťuje, že vše dělá jen napůl a tedy blbě.  Stále hledám kompromisy. Zde musím říci, že hlavně díky manželovi si mohu toto vše dovolit dělat najednou, je velmi láskyplný a tolerantní.

Máte dostatek času si odpočinout? A jak u vás vypadá relax?  

Nemám!!  Nic méně největší relax je pro mě právě hudba nebo sport, jako je třeba volejbal, či jít do lesa na houby s dětmi, jet na chalupu, nebo se projet na koni u nás nad Vysokou.  Přiznám se, že další mou prapodivnou formou zábavy je „hrabání se v sekáči – to byste nevěřili co za vzácnosti tam někdy najdete“.

Jaký okamžik ve vašem životě považujete za důležitý?

Zažila jsem tolik šťastných okamžiků, tolik nádherných a exotických míst i dobrodružných momentů, ale i těch hořkých (smrt obou mých rodičů, či rozsáhlý požár naší farmy a domova).  Poznala jsem Aljašku i Havaj, Grónsko i Karibik, západní Ameriku či skoro celou Evropu, nic méně nejkrásnější na tom všem, samozřejmě včetně mé rodiny a víry, jsou a vždy byli lidé, kteří mi tato místa a životní okamžiky připomínají a které jsem během té své rozmanité pouti poznala.  Také hudba mě věrně provází jak ve šťastných chvílích, tak i v těch smutných.

Vaše motto?

Myslím, že jsou věci mezi nebem a zemí, které asi v životě nikdy nepochopíme…ale to neznamená, že je nemůžeme alespoň pociťovat!  Věřme těm pocitům a naslouchejme této vlastní intuici, neb zřejmě pochází ze stejných míst, odkud jsme přišli i my….a mám takové jemné tušení, že to byl venkov, v překladu do angličtiny COUNTRY!

Sdílení: