Žena, která žije v bytě se zvířátkem, jenž má většina z nás spojeno s chlívkem a zabijačkou.

 

Prozraďte nám, jaké ( ne úplně typické ) domácí zvířátko chováte?

S přítelem žijeme v bytě s „miniprasátkem“. Hned na úvod bych chtěla říct, že slovo chovat se moc nehodí k prasečí povaze, tedy opravdu s ním spíše žijeme, přežíváme, dělíme o společný prostor, prostě cokoliv, jen ne chováme. Nenechte se ale zmást, i takové miniprasátko může mít v dospělosti 200 kg. Na to jsme připraveni, ale někde ve skrytu duše doufáme, že zrovna náš Eddie bude světlá výjimka, ale každý, kdo má prasátko, ví, jak naivní přání to je.

Kdy jste se rozhodli pořídit si Eddieho? A proč zrovna prasátko?

Eddieho jsme chtěli vlastně od začátku našeho vztahu, ale definitivně jsme se rozhodli až po třech letech, kdy jsem Eddieho pořídila příteli k našemu společnému výročí a jeho narozeninám. Vlastně ani nevím, co nás vedlo zrovna k prasátku. Vždycky se nám prasátka líbila a toužili jsme mít jedno doma. Často jsme koukali na vtipná nebo roztomilá videa s prasátky, četli si o jejich soužití v domácnosti, a i když nás chovatelé informovali o náročnosti, rozhodli jsme se dát mu šanci.

Eddie má nějaký rodokmen, nebo se i u prasátek řeší chov, původ atd..?

Eddie nemá žádný rodokmen, máme ho z jedné malé farmy, na kterou jsme narazili na internetu. U prasátek se ani tak neřeší rodokmen, jako spíš registrace. Každé prasátko chované v domácnosti je dobré, skoro až nutné, zaregistrovat do Českého klubu majitelů prasátek chovaných v domácnosti. Obrovská výhoda tohoto klubu je, že vám čuníka očipují, registrují vám ho jako domácího mazlíčka a vlastně kdykoliv potřebujete s čímkoliv poradit, jsou vám k dispozici. Mít čuníka vedeného jako domácího mazlíčka je dost důležité, protože i mezi prasátky se vyskytují různé nemoci, hlavně prasečí mor, který je v naší zemi hodně hlídaný a pokud budete mít čuníka registrovaného pouze jako hospodářské zvíře, můžou vám ho i utratit. Prasátko registrované pod Českým klubem chovatelů prasátek v domácnosti má stejná práva jako například pes nebo kočka, takže se na něj vztahuje i zákon o týrání zvířat, narozdíl od prasat ve velkochovech, která, bohužel, nemají práva téměř žádná.

Kolik Eddie vážil, když jste si ho pořídili a kolik bude vážit v dospělosti?

Když jsme Edouška poprvé drželi v rukách, neměl ani kilo, byl maličký jako morčátko a hrozně kvičel. Teď je Edovi necelý rok a váží 18 kg, což je pořád docela málo na prasátko, jenže prasátka rostou do tří let a během těch dvou let se může stát cokoliv, jak jsem již řekla, miniprasátko může mít i 200 kg.

Jak se takové prasátko cvičí? Zvládá už nějaké povely?

Prasátka jsou 5. nejinteligentnější bytosti na naší planetě a říká se, že jsou na úrovní tříletých dětí, jsou tedy velice inteligentní, ale využívají to jen ve svůj prospěch. Cvičení je jednoduché, Eddie vždycky hrozně rychle pochopí, co po něm chceme, většinou to ale udělá jen když on chce. Nutit ho do něčeho nemá cenu, je pak akorát naštvaný a trucuje. Eda umí spoustu povelů jako například pes (sedni, ke mně, místo, otočka…) , učí se hrozně rád, protože ví, že za to dostane něco dobrého. Prasátko, nebo alespoň Eddie, nikdy nepoužije svou inteligenci „pro naše potěšení“, pouze aby dosáhl svého.

Co je důležité vědět před pořízením takového mazlíčka?

V první řadě je nutné si uvědomit, že to je závazek na velkou část života. Prasátka se dožívají 15 i více let. Jsou hodně zvídavá, takže vše v dosahu je okamžitě ochutnáno. Dále nemají ráda změny, prakticky okamžitě si zvyknou na prostředí, kde žijí, a hlavně na majitele, na kterého se upnou tak, že můžou reagovat až agresivně, pokud se od něho odloučí. Například pokud jedete na dovolenou a svěříte ho někomu na hlídání, může ho prasátko ze vzteku i napadnout. Všichni majitelé, co známe, na dovolené bez prasátka nebyli, a s ním pořádně také ne, protože není moc míst, kde byste mohli s prasátkem například do hotelu, na prohlídku zámku, do restaurace…
Další důležitá věc, kterou je potřeba promyslet, je, zda máte pro prasátko vhodné podmínky. Obecně potřebují svůj prostor pro zkoumání a ten spíše najdou na zahradě než v bytě. My ho sice máme v bytě, ale věnujeme mu spoustu pozornosti a hlavně s ním chodíme pravidelně na dlouhé procházky v blízkém parku. Pokud máte malý byt nebo nedostatek času, budete nešťastní vy i prasátko a budete si komplikovat životy navzájem, protože když se nudí, zkoumá okolí a je velice vynalézavé. Není tedy nic neobvyklého, když si hraje na malíře, designéra nábytku nebo třeba na otevírače a vyjídače lednice.
Dále je nutné si uvědomit, že prasátko nezůstane maličké, i když vám to chovatel odpřisáhne. V tomto případě jsou důležité i maličkosti, jako například, zda zvládnu dopravit 200 kilové prase k veterináři, jestli nebydlím ve čtvrtém patře bez výtahu a podobně.

Jaký je jídelníček Eddieho?

Výborná otázka. Jedna z dalších výhod registrace v ČKPCHVD je, že mají vlastní speciální granule pro prasátka, které obsahují vše, co prasátko potřebuje ke správnému vývoji a zdraví. Dále dostává ovoce a zeleninu. Snažíme se mu nedávat zbytky nebo kousky od stolu, i když o to vytrvale žadoní. Přiblížili bychom se potom ještě více k těm výše zmíněným 200 kilům. Prasátka jsou náchylná k obezitě, takže nejen že budete mít doma špekouna, ale je i větší riziko nemocí způsobených obezitou. Taková prasátka mají problémy s klouby, protože už je nožičky neunesou, jenom leží a tloustnou ještě víc. Takovým chudákům potom hrozí i infarkt v mladém věku. Je to jako u lidí.
Samozřejmě na procházkách si dá sem tam nějaký ten kořínek, žalud nebo lupínek. Ze všeho nejraději okrádá o rohlíky malé děti, které mají hroznou radost, že můžou krmit čuníka.

Byl už Eddie někdy nemocný?

V lednu měl problém se střevy, které byly nejspíš způsobené skříplým nervem v kombinaci s tím, že nepozorovaně snědl okurku i s igelitem. Projevovalo se to zácpou, zvracením, horečkou a celkovou nechutí k čemukoliv. Měl k tomu i velké bolesti a nafouklé bříško, které mu znemožňovalo ležet a mohl jen sedět, takže skoro nespal a my také ne.
Každý den jsme docházeli na veterinu pro injekce a prášky, ale zkoušeli jsme i domácí metody na rozhýbání střev, jako například projímadlo nebo marmeládu s máslem a horké koupele a nutili jsme ho k pohybu, což byl největší problém. Nakonec pomohlo až klysma, po kterém ze sebe konečně všechno dostal a střeva začala fungovat, jak mají. Byly to nekonečné dva týdny.
Naštěstí jsme žádné další nemoci nezažili.

Jak se Eddie chová doma, má své místo, nebo může úplně všude?

Od začátku jsme dali jasné hranice, kam ano a kam ne. Má k dispozici tři čtvrtiny bytu, kromě jedné místnosti a koupelny, kam smí jen v koupací dny.
Má svojí klec, kterou nikdy nezavíráme, a je to taková jeho bouda, kam chodí trucovat, když nedostane nic od stolu. Jeho hlavní pelíšek je naše postel a gauč, kde tráví většinu dne.
Měli jsme štěstí, že máme doma jen designéra a ne demoliční četu, takže nábytek neokusuje, ale pouze stěhuje tam, kde ho potřebuje, nebo když mu překáží v cestě. Jednou našel nezabezpečené malířské vybavení, takže všude po parketách obtiskal rypáček a kopýtka od temper, rozžvýkal štětce a po celém bytě poschovával pastelky. Jednou zase našel na nočním stolku pár vytištěných stran občanského zákoníku a četl ho tak zuřivě, že kousky stránek nacházíme ještě dnes.
Není hlučný, sousedi o něm moc nevědí, až na pár výjimek, například když se mu nedaří vydolovat pamlsek, který si předtím zastrčil pod sedačku a komentuje to hlasitým bručením a kvičením, nebo když se špatně vyspí a potom celé dopoledne kňourá a brblá.

Jaká je prasečí povaha?

Určitě je nutné zmínit, že je to Osobnost a je poměrně dominantní. Prasátko určitě není věrné jako pes nebo mazlivé jako kočka, pokud nemáte něco dobrého na zub. Na všechno musí mít náladu a k ničemu ho nedonutíte, protože to pak končí kvičením a trucováním. Vzhledem k jeho inteligenci je nutné mu porozumět a nesnažit si ho podmanit. Pokud mu porozumíte, bude život s prasátkem příjemnější a zábavnější. Velká nevýhoda je, že si vůbec neuvědomuje svoji velikost, takže občas má v noci cestu přes vaši hlavu nebo se vám nasouká do klína a kopýtkem udělá modřiny.

Jak probíhá venčení a jaké jsou reakce okolí?

Venčení má opravdu rád, moc si to užívá. Nejraději to má v parku, tam je spousta věcí k ochutnání, hodně psů a jiných zajímavých věcí. Naopak procházky rušnými ulicemi, po chodníku, kde nás každý zvědavě zastavuje a ptá se, jestli si ho může pohladit, si moc neužívá.
Reakce okolí jsou hodně smíšené, ale většinou kladné. Setkali jsme se s pohrdáním ve stylu „fuj prase“, „prase patří na pekáč“, ale i s výsměšky jako slanina na vodítku. Těch naštěstí moc není a hlavně jsme se naučili je ignorovat. Nejčastěji se lidé vyptávají na život s prasátkem, velikost a váhu v dospělosti, a hlavně, co s ním uděláme, až vyroste. Někteří lidé už nás znají a z dálky na něj volají. Eda je sociální, takže nemá problém s pohlazením nebo pózováním na foto. Při procházkách se Eda vyvenčí, zabaví a unaví, takže když přijdeme domů, je spokojený, nají se a jde většinou hned spát.

Vzpomenete si na nějaký vtipný moment s Eddiem?

Většina okamžiků s ním je vtipných a je těžké vybrat nejlepší.
Například jednou, když Eddie spal na kraji postele, si prdnul tak nahlas, že sám sebe vyděsil tak moc, až přepadl přes okraj na podlahu.

Máte ještě nějaké domácí mazlíčky?

Máme ještě Sphynx kocoura jménem Lombardo, který je starý tři roky, a s Edou si padli do oka hned ze začátku a zjistili, že dělat lumpárny spolu je větší zábava. Někdy se stane, že kocour vyskočí na kuchyňskou linku a shazuje Edovi jídlo, které jemu samotnému nechutná, jako například rajčata nebo kousky okurek. Eddie mu na oplátku vylévá vodu z misky.

 

 

Prase je kámoš, ne žrádlo.
Sdílení: