Žena, která se se svým manželem rozhodla vyměnit věčný shon za šťastný život na Ostrově Bohů.

Kdo jste, kolik vám je let a kdy se zrodila první myšlenka opustit Českou republiku a žít život na jiném místě?

Za  pár měsíců oslavím třicetiny, jmenuji se Daniela Pacak, narodila jsem se do rodiny vinařů, ale trochu jsem se trhla z rodinné tradice a v šestadvaceti letech jsem se se svým úžasným manželem odstěhovala z ČR. Teď žijeme téměř čtyři roky na Ostrově Bohů, na Bali, nemáme děti, zato dvacetdva zaměstnanců, dva pejsky, kočku a jsme šťastní. 

První myšlenka na změnu života vznikla cca rok a půl před samotným odchodem z ČR. V Brně jsme tehdy vlastnili poměrně úspěšný architektonický ateliér, ale uvědomili jsme si, že vlastně pracujeme jen pro peníze a samotná radost ze života se někam vytratila. Začal nás pomalu ubíjet věčný shon a negativní atmosféra, kde si lidé navzájem moc nepomáhají a úspěch si víceméně závidí. Uvědomili  jsme si, že pokud toužíme po změně, musíme nejdřív změnit sami sebe a svůj vlastní život. Vše, co jsme do té doby vybudovali, jsme během velmi krátké doby prodali, zabalili svůj svět do 60kg kufrů a odletěli směr Bali.

Podle čeho jste vybírali destinaci, kde se chcete usadit?

Úplně původní představa o stěhování byla do Vídně. Ano, je to hodně velký skok oproti Bali, ale uvědomili jsme si, že bychom změnili pouze zemi, ale náš život by byl pořád stejný. Společně jsme se shodli, že nám vyhovuje teplo, tím padly všechny severské země. Že chceme mírumilovný svět, kde hlavním měřítkem nejsou jen peníze, a aby tam lidi měli ještě stále rádi ostatní lidi bez ohledu na to, v co věří. Tím se nám výběr poměrně hodně zúžil.

Jak na vaše rozhodnutí reagovala rodina a přátelé?

Myslím si, že tomu do poslední chvíle nikdo z našich blízkých nevěřil. Brali to jako jeden z našich bláznivých nápadů a nebrali to tak úplně vážně. Až když se blížil den našeho odletu, začali si teprve uvědomovat, co se děje. Každý z nich se s tím vyrovnával po svém, ale mezi těmi nejbližšími se nenašel nikdo, kdo by nám tuhle zkušenost a naše sny nepřál. 

Co vše předcházelo tomu začít žít život na Bali?

Samozřejmě jsme sem neletěli jen tak, bez vize, nápadu, co dělat dál. Čtyři měsíce před samotným dnem S ( stěhováním), jsme si na Bali zaletěli na měsíční dovolenou, abychom se přesvědčili, že je to pro nás to pravé. Během prvních dnů jsme si zdejší zemi a její obyvatele zamilovali natolik, že už nebylo cesty zpět. Bylo rozhodnuto, stěhujeme se na Bali. Po návratu jsme vymysleli celý koncept nového projektu, naplno jsme se začali věnovat blogu, facebookovým stránkám i instagramu a o našem příběhu se dovídalo více a více lidí, kteří sdíleli náš pohled na svět a chtěli poznat Bali a jeho kouzelný svět našima očima. Začali jsme hledat vhodnou nemovitost, právníky, notáře a potřebné informace k tomu, abychom mohli na Bali zcela legálně podnikat a dělat našim hostům nezapomenutelné dovolené. 

Vzpomínáte na den, kdy jste se definitivně přestěhovali na Bali a stali se tak jeho součástí?

Na tenhle den snad nikdy nezapomeneme. Naši vilu na Bali, náš nový domov, jsme do této chvíle totiž ještě neviděli. Asi dva měsíce před stěhováním jsem na internetu objevila inzerát na nádherný dům. Problém byl, že na něj byli i další zájemci a my jsme museli jednat rychle. Bez velkého přemýšlení jsme tehdy poslali na účet nějaké realitky zálohu milion korun, aniž bychom měli jistotu, že za to opravdu ten vysněný dům bude náš. Byl to obrovský risk, ale i náš osud. Neměli jsme tehdy strach, obavy. Měli jsme svůj sen a víru, že vše dopadne tak, jak má. Dnes bychom do něčeho takového už asi nešli. Až teď zpětně si uvědomujeme, jaký průšvih to mohl být. 

Vážnost situace jsme si trochu začali připouštět v letadle, na cestě za novým životem. Když jsme na letišti našli realitního makléře, neskutečně se nám ulevilo. Ale pochybovačné české hlavičky začaly samozřejmě hned dumat nad tím, jestli nás opravdu tento člověk doveze přesně do té vily, kterou jsme zaplatili. Neumíte si představit tu úlevu a vděčnost, s jakou jsme vstupovali do našeho nového domova. 

Měli jste nějakou představu, jaký bude váš nový začátek na druhé straně planety? A jak se s vaší představou shodovala realita po nějakém čase?

Život nás neustále učí, že člověk míní a pán Bůh mění. Takže nějakou představu jsme měli, ale od reality se hodně lišila. 

Pokud zde chcete podnikat legálně, určitě vás nečekají lehké začátky. Vlastně každý rok se tu mění pravidla, nikdo o tom v podstatě neví, a vy jen čekáte, co zas budete muset zaplatit a překopat. Pokud jsme někdy v ČR nadávali na české úředníky, teď jim skládáme velikou poklonu a omluvu, protože oproti tomu, s čím se běžně setkáváme tady, byly naše zkušenosti s úřady jen zábavnou školkou, kam si chodíte pohrát a odpočinout.

Jaká je kultura na ostrově Bali? Jací jsou jeho obyvatelé a jaké jsou jejich zvyky?

Odpověď na tuto otázku by vydala na několik knih. Záměrně nebudu psát o místní měně, jazyku a podobně. Jsou to informace, které najdete v každém obyčejném průvodci a o Bali samotném vám vůbec nic neřeknou. Smyslem naší práce je ukazovat našim hostům to opravdové Bali. Tu jeho neobyčejnou část, kterou běžný turista nemá šanci poznat, protože se dostane většinou jen na ta místa, kde už za ten rok bylo sedm milionů dalších turistů a k tělu a sobě domů si vás balijec jen tak nevezme. 

Bali není plážová země. Její jedinečnost tkví v místních lidech a jejich kultuře. Ve velké míře zde převažuje balijský hinduismus, a ten ovlivňuje celý chod ostrova. Setkáte se tu i s muslimy, katolíky, protestanty, budhisty, s pravoslavnými i s konfuciány. Všichni ale žijí vedle sebe a vzájemně si vyjadřují respekt a úctu. Proč to tady jde a jinde na světě ne? Je to díky místním, kteří říkají, že Bůh je jen jeden, pro všechny stejný. Pouze vychytralí lidé mu dali odlišná jména, ale základ každého náboženství je stejný, žít v harmonii a neubližovat. Pokud je tedy v okolí Bali nějaký problém, hlavní představitelé, kněží jednotlivých náboženství, zde slouží společnou mši, aby vyslali světu signál, že my jsme tady jednotní a věříme v dobro a harmonii. Balijci se každý den třikrát denně pomodlí. Modlitba tady ale není odříkávání nějakého posvátného textu. V klidu se posadí a poděkují slunci a Bohu, potom si vizualizují svoje přání a požádají o jeho splnění, vyjádří svoji vděčnost za vše, co už mají, za to, že si můžou přát a taky za to, že se jim jejich přání splní. V tomhle světě není čas ani prostor pro hádky a stres. Místní, co se týká finančního bohatství, nemají moc. Ba naopak, mají velmi málo. Ale my se od nich můžeme mnohému přiučit. Snažíme se, aby od nás naši hosté odjížděli s trochu jiným pohledem na svět, a aby jim problémy, které snad všichni zažívají v běžném západním světě, nepřipadaly tak nepřekonatelné a děsivé.

Jaké příležitosti a zážitky nabízí ostrov Bali turistům?

Říkáme, že Bali jsou minimálně čtyři rozdílné světy. Najdete tu část ostrova, kde si už připadáte jako na Ibize. Bary, restaurace, diskotéky a velké nákupy. Oproti této jižní časti je sever ještě jedna velká pustina, kde není dostatečné zázemí pro potřeby turistů. Některá území ve vnitrozemí na vás působí, jako kdybyste se ocitli ve filmu Avatar. Samotný východ je rájem všech potápěčů, můžete tady trávit dny s hlavou hluboko pod vodou a proplouvat potopenými vraky lodí. My bydlíme na jihovýchodním pobřeží v malé vesničce Candidasa. Máme tady několik výborných restaurací, blízko k potápění, několik bílých pláží, a zjistili jsme, že je naše dědinka ideálním výchozím bodem pro všechny naše výlety. Na druhou stranu u nás nejsou žádné diskotéky a život je tu hodně klidný. Hlavním důvodem, proč ale bydlíme v této části, je nezkaženost našeho okolí. Protože, co si budeme povídat, turismus nejen přináší důležitý rozpočet, ale i ovlivňuje místní kulturu. Tím, že v našem okolí je jen velmi omezený počet turistů, setkáváme se tady pořád ještě s tím původním Bali, které neovlivňují zájmy západních cestovatelů. Lidé jsou tu otevření, věčně usměvaví a neskutečně pokorní. 

Jak vypadá váš běžný den od úsvitu do západu slunce?

Když nad tím tak přemýšlím, nemáme vlastně úplně běžné dny. Každý den je jiný. Vše se odvíjí od toho, jaké hosty máme a jaké výlety nás společně čekají. Ale všeobecně se dá říct, že pokud nemusím zrovna ten den vstávat v šest, snažím si vždycky vyšetřit aspoň patnáct minut na sebe a cvičení. U snídaně s manželem kontrolujeme plán na daný den, jestli celý tým ví, co má dělat, a potom jedeme za hosty. Pokud ten den máme společný výlet, připravíme auto a vyrážíme na cestu. Většinou se vrátíme kolem šesté večer, společně zajdeme na večeři a připravíme hosty na další den. Jaký bude na program, co si s sebou přichystat a na co se těšit. Naší hlavní pracovní náplní je dělat vše pro to, aby si naši hosté mohli nerušeně užívat dovolené a nemuseli se zaobírat tím, co budou dělat, jak se tam dostanou, jak dlouho to bude trvat, co si vzít na sebe a tak dále. Chceme aby si bez starostí pouze vychutnávali zaslouženou dovolenou. Večer, když se dostaneme domů, odpovídáme na maily, vzkazy, a vymýšlíme příspěvky na naše sociální sítě. Ve dnech, kdy nejsou naplánované žádné výlety, ráno dáváme hostům tipy, kam si můžou sami zajet, kde je další pláž nebo jak se dostat ke skrytému vodopádu a necháváme je užít si svůj den. Často slýcháme, že máme super život, že je to neustálá dovolená, ale je to jen proto, že za oponu vidí jen málokdo. To nejlepší a nejdůležitější nesmí jednoduše být vidět. To si myslím, že je znakem dobře odvedené práce.

Je něco typicky českého, co vám na ostrově chybí?

Samozřejmě. I když je balijská kuchyně velmi chutná, tak se Vám po měsíci neskutečně přejí. V okolí máme i výborné západní restaurace, kde se můžeme rozmazlovat od tataráku, přes pizzu až k humrům, ale… Našemu tělu a chuťovým pohárkům chybí typické české prasárny. Proto, když přiletíme do ČR na dovolenou, přibereme několik kilo a nacpáváme se knedlíky, tlačenkami, bůčkem a podobně.  

Máte v paměti nějaké okamžiky ze života na Bali, na které nikdy nezapomenete?

Těch okamžiků je spousta a každým dnem přibývají další a další. Všechny ale změnily mě samotnou a můj přístup k životu. Bali mě naučilo brát každý nový den jako dar. Nepovažovat vše, co máme, za samozřejmost. 

Možná jedním z těch nejsilnějších momentů byly děti z jedné velmi chudé oblasti. Přes neziskovou organizaci jsme se stali součástí týmu, který je podporoval. Děti na Bali chodí do školy šestkrát v týdnu a po škole pomáhají rodičům, konkrétně tyto děti pomáhají s prací na poli. Jednu dobu jsme se starali o 96 dětí, ve věku tři až patnáct let. Pravidelně jsme za nimi jezdili i s našimi hosty, učili se angličtinu, hráli hry, aby se děti naučily týmové spolupráci. Naučili jsme je, jak si čistit zuby a pravidelně vozili hygienické potřeby. V této oblasti je velký problém s vodou. Vesnice leží na hornatém podloží a zásoby podzemní vody jsou tu téměř nulové. Na balenou pitnou vodu mnohdy rodinám nezbývají peníze a převařují si vodu dešťovou. Jednu neděli jsme se opět vydali za dětmi, připravili jsme turnaj her a vítězný tým holčiček od nás dostal panenky. Potom jsme si společně ještě chvilku kreslili a byl čas odjezdu. Vzpomněli jsme si, že pro ně ještě máme v autě spoustu kostkových mýdel. Když se manžel vracel s krabicí plnou mýdel, holky se ve vteřině zvedaly a se strachem, že se na ně nedostane a s prosbou, jestli by prosím prosím, nemohly místo panenek dostat mýdlo, odkládaly panenky zpátky mně. I teď, když to píšu a je to už nějaký ten pátek zpátky, mám v sobě obrovský kus respektu a pokory. I takové je Bali a pokud o to opravdu stojíte, předá vám neskutečné zkušenosti a úplně nový pohled na svět.

Jak často létáte do ČR za svou rodinou?

Plánujeme si vždy dovolenou na jeden měsíc v roce, kdy se vracíme společně za rodinou, ale někdy je tam jeden z nás i častěji, pokud je v rodině potřeba pomoct.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Plánů máme spoustu, jen na některé zatím chybí potřebný kapitál. Musím být trochu taky tajnůstkářská, protože se nám už několikrát vymstilo veřejně šířit naše nápady. Rozhodně  nemáme v plánu se vracet, ale žít dál svůj malý sen. Věnovat se jeden druhému a život žít, nejen přežívat.

Vaše motto?

Bohužel pro vás nemám nějaký zaručený trik, jak se přes noc stát úspěšnou a přesto šťastnou ženou. Mám jen malou radu. Obklopujte se lidmi, kteří vás nabíjí a povzbuzují. Protože z negativního ještě nikdy nic pozitivního nevzešlo. A užívejte si život se vším, co přináší. Na to, být mrtvý, budeme mít všichni ještě spoustu času.

 

Sdílení: